Před rokem se konala velká demonstrace na Letné. A co dál?

Už rok uplynul od největší demonstrace, která se v ČR konala za posledních 30 let. Na letné se shromáždilo více než 250000 lidí, aby dali najevo nesouhlas s Andrejem Babišem.

Milion chvilek pro demokracii začal organizovat jarní sérii demonstrací hned po Velikonocích. Impulsem k tomu byla náhlá výměna ministra spravedlnosti Jana Kněžínka za nechvalně proslulou Marii Benešovou právě v době, kdy šlo o stíhání Andreje Babiše v kauze Ćapího hnízda.

První demonstrace se konala poslední dubnové pondělí na Staroměstském náměstí v Praze. Předcházel jí ještě pochod z Hradčanského náměstí. I přes nepřízeň počasí dorazilo více než 10000 lidí a celé náměstí se zaplnilo. Organizátoři vyzvali, aby každý přivedl několik dalších lidí na další demonstraci hned za týden na stejném místě. Na této druhé demonstraci jsem dokonce na závěr byl pozván na pódium, abych s ostatními zazpíval hymnu. Na Staroměstském náměstí se demonstrace konala ještě potřetí. Postupně zde vystoupili zástupci opozičních stran, a jednou dokonce i zástupce ČSSD, který pochopitelně sklidil pískot.

Další dvě demonstrace se už konaly na Václavském náměstí, kam se vejde více lidí. Konaly se dvakrát v úterý v rozmezí 14 dnů, přičemž dva úterky se zase konaly malé lokální demonstrace v různých městech a obcích po celé ČR. Sám jsem při této příležitosti navštívil jednou Roztoky a podruhé Kladno. Protože pak už byl i Václavák malý, byla největší demonstrace naplánována na neděli 23. června na Letnou. Vystoupily zde významné osobnosti veřejného života, aby definovaly, co jim vadí, a co je potřeba v České republice změnit k lepšímu. Když jsem se po návratu z demonstrace díval na televizní záznam, líbilo se mi, že tam byla vidět záplava transparentů, a každý byl originální. Mikuláš Minář hned oznámil, že další demonstrace na Letné se bude konat 16. listopadu, den před oslavami 30. výročí sametové revoluce.

A co se od té doby změnilo? Mělo to všechno smysl? Já si myslím, že mělo. I když bohužel nemůžeme očekávat, že když se sejde čtvrt milionu lidí, tak Babiš zítra odstoupí, stejně je důležité ukázat politikům, že lidé je kontrolují, sledují jejich lumpárny, že nám není jedno, co se děje, a že si politici nemohou dovolit, co chtějí. Protože když někdo vyhraje volby, může sestavit vládu, ale to neznamená, že budeme 4 roky držet hubu a krok. Když se dějí lumpárny, je právo každého občana proti tomu protestovat. Kdyby se demonstrace nekonaly, možná by vláda omezovala naši svobodu ještě více.

I proto jsem rád, že existuje spolek Milion chvilek pro demokracii, který pořádá ty největší demonstrace. Existuje mnoho menších aktivistických skupin, které mají určité výhrady k činnosti tohoto spolku, ale nikdo jiný nedokáže přesvědčit tolik lidí, aby na demonstraci přišli. Když pořádá demonstraci na Václaváku někdo jiný, obvykle se prostor zaplní maximálně do úrovně KFC. Výjimkou byly dvě demonstrace v květnu před třemi lety, které uspořádal spolek Proč? Proto!, což byl vlastně předchůdce Milionu chvilek pro demokracii.

Vadí mi, že prezident i premiér jsou darebáci, a sešli se v politice ve stejnou dobu. Kdyby byl aspoň jeden z nich slušný, mohl by tomu druhému aspoň házet klacky pod nohy. Ale co s tím? Musíme se snažit diskutovat i s lidmi, kteří mají odlišný názor, a to i na venkově, v malých městech a obcích. Tam si lidé často myslí, že demonstrují jen lidé z „pražské kavárny“, ale na venkově nikoho politika moc nezajímá. Musíme jim ale vysvětlovat, že babiš neokrádá jen Prahu. Babiš okrádá nás všechny. Okrádá všechny Čechy, Moravany i Slezany. Protože i kdybychom demonstrovali každý den, o příští vládě i prezidentovi se bude rozhodovat ve volbách.