Píše se prosinec 2025. Venku je hnusně, tma padá už ve dvě odpoledne a vy máte náladu pod psa. Chcete se bavit, ale představa, že byste u hry museli opravdu přemýšlet nebo – nedej bože – mít reflexy mladší dvaceti let, vás děsí. Netflix už jste projeli dvakrát a hledáte něco interaktivního, co vás ale nebude trestat za to, že u toho usrkáváte svařák.
A pak to najdete. Zahrabanou ve vašem Steam backlogu (to je to místo, kam chodí hry umírat). Nobody Wants to Die. Koupili jste ji v nějaké slevě už před necelým rokem, když opadl prvotní hype, s tím, že „jednou na to dojde“. A teď, rok a půl po vydání hry, je ten správný čas sfouknout prach z virtuálního obalu a ponořit se do New Yorku roku 2329.
Altered Carbon z Wishe? Ani náhodou!
Vítejte v dystopii, kde smrt je jen byrokratický problém a otázka stavu vašeho bankovního účtu. Máte dost kreditů? Gratuluji, vaše vědomí (zde zvané „ichorite“) dostane nové tělo. Nemáte? Smůla, končíte v bance duší, nebo hůř. Celý tenhle koncept „předplatného na život“ zní jako vlhký sen manažerů streamovacích služeb, ale tady to funguje jako perfektní kulisa pro noir detektivku.
Hrajete za detektiva Jamese Karru, který má hlas chraplavější než šmirglpapír a játra ve stavu, že by je odmítla i pitevna. Vaším úkolem je vyšetřit sérii vražd v tomhle neonovém pekle. A ne, není to Cyberpunk 2077, je to spíš jeho komornější, lineárnější a upřímně řečeno – méně zabugovaný bratránek.
Detektivem snadno a rychle (mačkáním jednoho tlačítka)
Pojďme si nalít čistého syntetického vína. Hratelnost je tu asi tak složitá jako návod na použití lžíce. Hra vás vede za ručičku tak pevně, že byste si mohli myslet, že vás chce sbalit.
Máte k ruce Rekonstruktor – mašinku, která vám umožní přetáčet čas na místě činu. Je to jako Life is Strange, akorát místo ubrečených teenagerek sledujete trajektorie kulek a cákance krve. Zaseknete se? Ne. Hra vám to nedovolí. Je to interaktivní film, kde občas spojíte dvě stopy dohromady, abyste si připadali chytře. A víte co? Je to boží. Přesně to totiž od „víkendovky“ chcete. Žádný Elden Ring, kde vás boss rozplácne jen proto, že jste mrkli. Tady jste pánem času vy.
Láska přes vysílačku (Vibes: Firewatch)
Celou dobu vám do ucha brblá Sara Kai. A chemie mezi vámi dvěma? Ta by se dala krájet laserovým řezákem. Připomíná to legendární Delilah z Firewatch, jen s tím rozdílem, že tady se bavíme o konspiracích a nesmrtelných elitách, ne o tom, kdo zapálil les.
Spoiler Alert: Na rozdíl od některých jiných „vysílačkových vztahů“ (dívám se na tebe, Henry), tady se se Sarou nakonec setkáte i tváří v tvář. Nebo spíš tváří v… no, to uvidíte.
Verdikt: Když vám hra sedne jako zadek na hrnec
Většina recenzentů už v době vydání házela čísla jako 7/10 a mrmlala něco o „nulové znovuhratelnosti“ a „krátké herní době“. Ale víte co? Kašlat na ně. Pokud hledáte hru, která vypadá naprosto fenomenálně (Unreal Engine 5 tu s osvětlením dělá divy), má příběh, co odsýpá, a dohraje se dřív, než vám ztvrdne vánočka – tohle je ono.
Je to subjektivní desítka. Proč? Protože hra slíbila noir atmosféru a doručila ji. Slíbila příběh a ten tam je. A hlavně – respektuje váš čas. Za jeden den máte hotovo, závěrečné titulky, dobrý pocit, a zítra můžete jít zase do práce s vědomím, že jste něco „dokázali“.
Kdyby to trvalo o dvě hodiny déle, asi bych brblal. Takhle?
Hodnocení: 10/10 (Subjektivní, ale moje!)