Jak už jste mohli vidět v televizi, byl jsem v AZ-kvízu. Pět dílů jste mohli vidět od pondělí do pátku, ale natáčení probíhalo během jediného dne. Do Brna jsem se vydal vlakem ve středu 6. ledna ráno. Byl jsem rád, že tam nemusím být hned na devátou, ale až na jedenáctou hodinu. I tak jsem se musel na vlak vypravit brzy ráno, a navíc jsem celou noc nemohl usnout.
Během cesty jsem sledoval, že v některých částech České republiky už trochu sněžilo, v Brně však zatím pršelo. Na brněnském hlavním nádraží jsem si koupil lístek na šalinu a odjel jsem linkou 8 na zastávku Novolíšeňská. V minulosti bylo televizní studio v centru, ale v současné době se nachází na východě Brna. Cestu jsem ovšem znal už z castingu, kterým jsem úspěšně prošel v září.
Zapsal jsem se na recepci a byl jsem odveden do místnosti, kde čekali další soutěžící. Všichni jsme měli na sobě roušky, a sundavali jsme si je až na samotné natáčení. Mohli jsme tam sledovat na obrazovce v přímém přenosu, co se děje ve studiu. Viděli jsme i nepovedené záběry. Pokud má soutěžící pochybnosti o nějaké odpovědi, která mu nebyla uznána, může vznést námitku, a produkce pak odpověď prověřuje.
Asi je dobře, že jsem šel soutěžit až další den, protože jsem se na to aspoň dobře vyspal. Byli jsme nasměrováni na ubytovnu, cestou mimochodem zabloudil soutěžící Tomáš, kterého jste mohli vidět 19. února postoupit a 22. února vypadnout. Odpoledne už i v Brně hodně nasněžilo. Na recepci jsem dostal klíč od pokoje, výtah mě odvezl nahoru, a našel jsem svůj pokoj. S ubytováním jsem byl spokojen. V pokoji byla koupelna i WC, navíc i malá kuchyňka, a dokonce i televizor, takže jsem se ještě podíval na právě vysílaný díl AZ-kvízu. Pak jsem ale brzy usnul.
Ve čtvrtek 7. ledna ráno jsem měl nastavený budík, abych nezaspal. Cestou z ubytovny do televize jsem si ještě v Lidlu koupil dva banány k snídani, abych neměl hlad, a hned jsem je venku na zasněženém parkovišti snědl. Před natáčením mi ještě přežehlili košili, a rychle jsem šel do maskérny. Pak už jsme si rozlosovali, kdo bude soutěžit ve kterém kole. Bylo mi jasné, že budu soutěžit proti jednomu ze dvou finalistů z minulého dílu. Proto jsem byl z prvního kola docela nervózní. Kdybych pak prohrál ve finále, postoupil bych aspoň do dalšího dílu, ale kdo vypadne hned v prvním kole, ani si moc nezahraje. Přestože jsem v prvním kole soutěžil proti Vítovi, který byl už ve dvou dílech, měl jsem aspoň výhodu modrého stolku, což znamená, že jsem začal, a mohl jsem si na úvod vybrat bezpečnou třináctku. Hned u první otázky jsem byl nejprve trochu zaskočený, protože jsem měl vědět, která zpěvačka zpívala ve filmu Kdyby tisíc klarinetů písničku Kapitáne, kam s tou lodí. Když jsem ale viděl iniciály PF, hned mi naskočilo jméno Pavlína Filipovská, a bylo to správně. Šlo to překvapivě hladce, a tak jsem vyhrál první kolo. Pak už jsem byl klidnější a povedlo se mi vyhrát finále prvního i druhého dílu. Ve druhém finále jsem se setkal s Evou, která už den předem také čekala, jestli nepůjde na řadu. Také nad ní se mi povedlo zvítězit, a pak si ještě myslela, že vypadla, a tak jsem ji upozornil, že jako finalistka také postupuje do dalšího dílu.
Jak už možná tušíte, pokud někdo vyhraje finále příliš rychle, nebo naopak trvá souboj příliš dlouho, může se závěr přetočit. To znamená, že vyhraje ten, kdo skutečně vyhrál podle pravidel, ale třeba záměrně neřekne odpověď na některou otázku, aby se hra trochu prodloužila. Takto jsem třeba věděl, jak se nazývá jinak zvětrávání (eroze), ale protože tato otázka je příliš lehká, dali mi raději jinou otázku na stejné písmeno, abych odpověď jako neznal, a trochu prodloužil hru.
Další zajímavostí je výběr cen útěchy. Diváci vždy vidí, že poražený finalista si vybírá ze tří nabízených cen útěchy, nejčastěji knihu. Ovšem ještě před natáčením si soutěžící mohou vybrat z mnoha různých cen ve skladu, a pokud pak soutěžící prohraje ve finále, může si tu svou cenu vybrat. Mohou to být nejen knihy, ale třeba i deskové hry. K tomu poražený finalista získá ještě další dvě bonusové knihy, které už si vybírat nemůže. Autorka jedné z knih, kterou jsem vyhrál, pak měla radost, když zjistila, že její kniha je v AZ-kvízu.
Ve třetím díle už to chvíli vypadalo, že vypadnu, ale nakonec se mi také povedlo postoupit do finále. Ve druhém kole se Eva střetla s Veronikou. Obě měly celkem smůlu na otázky, takže v trojůhelníku zůstalo mnoho černých polí. Po vypršení času bylo skóre vyrovnané, a tak rozhodl rozstřel. Eva se přihlásila, ale na otázku odpověděla špatně. V soutěži tak skončila, a do finále postoupila Veronika. A byla to také první soutěžící, která mě ve finále porazila. I tak jsem byl zatím spokojen, protože ze tří dílů jsem dvakrát postoupil k bankomatu. Hned v prvním díle se mi navíc povedlo trefit prémii. Doufal jsem, že se mi povede ještě aspoň v dalším díle postoupit, protože za pětinásobnou účast pak dostanu i tričko. Nebylo to jednoduché, ale povedlo se mi zamezit soupeři v propojení stran, a díky většímu počtu správných odpovědí po vypršení časového limitu jsem postoupil do finále, a tentokrát se mi povedlo Veroniku porazit, takže jsem k bankomatu postoupil potřetí. V posledním díle jsem také postoupil do finále, kde mě tentokrát Veronika znovu porazila, ale nevadí. Získal jsem tradiční modré tričko, a byl jsem s úspěchem spokojen.
Když jsem si v šatně zabalil všechny své věci, vydal jsem se zpět, a okamžitě jsem naskočil do šaliny. Dojel jsem na hlavní nádraží, kde jsem si koupil lístek na vlak, a odjel jsem do Prahy. Ve vlaku jsem navíc ještě potkal Veroniku, která se mnou třikrát byla ve finále. Popřál jsem jí hodně štěstí do dalšího dílu. Protože v pátek už se nenatáčí, musela přijet až další měsíc 8. února v pondělí ráno.