Temné izometrické RPG The Thaumaturge od polského studia Fool’s Theory nás zavádí do historického Polska, konkrétně do Varšavy roku 1905 pod carskou nadvládou. Jakožto thaumaturg Wiktor Szulski jste ztratil svoji magickou moc a hra začíná tím, že ji chcete získat zpátky. To se vám podaří v podstatě hned v tutoriálové misi. A pak to teprve začíná – odkrývání historie vlastní rodiny. Hra nabízí silný příběh, který je trochu jiný než v jiných titulech. Nic zde není černobílé. Do děje navíc výrazně vstupují historické prvky a komplikované vztahy mezi Poláky a Rusy.
Neotřelý soubojový systém a salutoři
Toto tahové RPG je něčím, co mě naprosto pohltilo, a hltal jsem každou minutu příběhu. Soubojový systém mě hrozně bavil, i když byl dost jednoduchý. Nejtěžší výzvou bylo „chytat“ takzvané salutory (mystická stvoření). Využívat je v soubojích (a nejen tam, objevují se totiž i v cutscénách) je vaše hlavní schopnost, vedle dalších darů, jako je například čtení v lidech. Někteří lidé mají v sobě specifickou „vadu“ (podle hry negativní vlastnost), která salutory přitahuje. Vaším úkolem je, že si tuto vadu přisvojíte a salutora následně “chytíte”.
RPG prvky, vedlejší úkoly a herní doba
Ačkoliv mě soubojový systém bavil, nebyl tím hlavním. Prim hrál příběh, odhalování minulosti nejen vlastní rodiny a těžká rozhodnutí. Velmi se mi líbilo, že zkušenostní body člověk dostával nejenom za souboje, ale i za čtení dokumentů a průzkum okolí. Postupné otevírání schopností v dovednostních stromech jednotlivých salutorů se mi také moc líbilo. Jednoduché RPG prvky jsou přesně to, co u her vyhledávám.
Jediné, co mě trochu mrzelo, byla celková délka hry. Plnil jsem všechny možné vedlejší úkoly, které mě také dost bavily a nepřišlo mi, že by šlo o méněcenné questy, a přesto mě mrzelo, že už nastal konec. Chtěl jsem víc. Zpětně však uznávám, že kdyby byla hra delší, soubojový systém by mě asi začal nudit. Takhle bylo střetů tak akorát.
Reakce okolního světa a závěr
Jediné výraznější zklamání přineslo vyústění příběhu a fakt, že ostatní postavy, které nejsou ovládány hráčem, mají stále stejné motivace. V průběhu hry se nemění na základě toho, jak s nimi interagujete. Nicméně tohle nemá většina her, jen zrovna k tomuto titulu by mi to sedělo víc než k jiným. Téhle hře dávám hodnocení 9/10. Je téměř dokonalá; co jsem od ní chtěl, to mi dala a možná ještě víc. Nemám moc co vytknout, ale na čistou desítku to nakonec necítím.