Koronakrize, díl 1. – Kdo za to může?

Napadlo nás někdy vinit za covid někoho jiného než čínskou vládu, WHO nebo třeba na české úrovni premiéra Babiše a jeho vládu?

Ta otázka, koho „vinit za covid“ je dost zjednodušující. Dejme tomu, že to znamená, koho vinit za to, že covid je u nás – na více úrovních – v Česku, v Evropě nebo obecně ve vyspělých demokratických a zpravidla kapitalistických státech.

„My“, jakožto Česko a další vyspělé demokratické a zpravidla kapitalistické státy, jsme se dobrovolně rozhodli obchodovat s Čínou, Čína se svou centrálně plánovanou ekonomikou se s námi rozhodla hrát kapitalistickou hru a vytvořit komunistický kapitalismus. Rozhodli jsme se přehlížet pracovní podmínky čínských dělníků kvůli ekonomickým výhodám. Rozhodli jsme se přijmout to, že za to, jak se máme dobře, se někdo má špatně. To se týká průmyslu a toho, jak levně můžeme kupovat výrobky z Číny (ale i z jiných části světa, tady mluvíme o Číně, protože odtamtud přišel covid) i třeba cestování mezi Čínou a Českem. Shrnul bych to jako pohyb osob a zboží, který probíhá. Kupujeme čínské zboží nebo zboží obsahující část vyrobenou v Číně a cestujeme tam. Ještě dlouhodobě nazýváme čínské výrobky „šmejdy“, bereme je jako něco rychle a levně vyrobeného, nevidíme za tím tu zrůdnost centrálně plánované ekonomiky vykořisťující dělníky v zájmu ekonomické prosperity elit, které by nejraději ovládly svět. A ne, neříkám, že čínské výrobky kupujeme my všichni – my všichni Češi nebo občané jiného vyspělého demokratického a zpravidla kapitalistického státu.

Samozřejmě, že fakticky je chyba na straně čínské vlády, pokud mluvíme o vypuknutí epidemie a rozšíření viru po světě, ale ta vláda přece nějak pracuje a my jako vyspělé demokratické a zpravidla kapitalistické státy s tím máme počítat, znát to, jak funguje taková ekonomika a jak pracuje její politické vedení. Taky byla částečně chyba v jednání WHO, můžeme říct, že u nás v Česku částečně na straně Babišovy vlády. Ale stačí to? Podle mě je potřeba říct, že je chyba v nás samotných a v tom systému, ve kterém jsme se rozhodli žít, podle kterého jsme nějak nastavení. V toleranci k nedemokratickému režimu, v určité úrovni pokrytectví, v neprincipiálních principech. V opájení se hodnotami, které ale my, vyspělé demokratické a zpravidla kapitalistické státy (Česko a další státy Evropy, USA) neaplikujeme tam, kde se nám to nehodí. Záleží nám na tom, abychom se my „tady“ měli dobře a oni „tam“ (kdekoliv) ať si dělají co chtějí, dokud nás to nepoškozuje.
My tady máme naši krásnou sluníčkovou demokracii, nic špatného neděláme, když ekonomicky podporujeme totalitní režimy vykořisťující dělníky nebo korporativismus v rozvojových zemích vykořisťující dělníky koupí produktů tam vyrobených, my to přece nevidíme – to je v tom chybném chápání hlavní, my vidíme to tričko a ty džíny, tu elektroniku, ne ty pracovní podmínky a zrůdnost určitých politických režimů.

Za covid, za koronakrizi, nebo spíš za to, že tady tu koronakrizi způsobenou pandemií máme, můžeme zpravidla my sami – politici a občané vyspělých demokratických a zpravidla kapitalistických států. Svalovat neustále vinu na čínskou vládu, WHO nebo naši vládu je z komplexnějšího pohledu dost zjednodušující a ukazuje to nulovou sebereflexi konzumní společnosti dnešních vyspělých demokratických a zpravidla kapitalistických států.