Když se problémy soukromé skupiny řeší veřejně

Hádky k facebookovým diskusím prostě patří. Pokud jsou slušné a konstruktivní, dají se považovat za prospěšné a mnohdy z nich vyjdou zajímavé pohledy na věc. Kolikrát ale hádky ze slušné cesty vybočí a vydají se směrem urážek.  A mnohdy pro jednu stranu skončí pocitem křivdy. Tu jde buď přejít, nebo ji vířit a neustále k ní stahovat pozornost. Tu druhou cestu si jako nejlepší řešení zvolil jeden člen skupiny, a abychom skryli jeho pravé jméno, říkejme mu třeba Martin.

Martin pocit křivdy řešil neustálými komentáři, statusy a videonahrávkami, kde se snažil vysvětlovat svůj pohled na věc a zároveň ukázat protějšímu táboru, proč má pravdu. Zatím vše v pořádku. Tedy, relativně.

Problém a téma dnešního komentáře přichází ve chvíli, kdy už těch statusů a všeho bylo pro některé členy příliš, a tak se někdo z členů rozhodl založit veřejně dostupnou stránku pod názvem Je Martin pořád kokot? Jako profilovou fotku použil Martinovu žertovnou fotku se srpem a kladivem, jako náhledovou fotku screenshot nějaké diskuse. Jak u takových stránek bývá běžné, tak se obsah omezoval pouze na příspěvky typu „ano, je stále kokot.“ Během prvního dne nasbírala stránka pár desítek sledujících, samozřejmě byli snad až na výjimky všichni členy skupiny. A zdálo se, že se to fanouškům stránky líbí.

Otázka však zní, zdali je přijatelné veřejně dehonestovat člověka za jeho jednání v soukromé skupině? A používat k tomu jeho pravé jméno a fotografii? Přičemž fotografie vznikla pouze jako žert pro soukromou skupinu?

Martinova reakce se také dostavila. Nasdílel stránku do skupiny s prosbou, aby ji autor smazal, a výhružkou, že pokud tak neučiní, bude se situace řešit jinak. A jak správně tušíte, objevily se v zásadě dvě skupiny lidí. Jedna, která se stránce i Martinovi smála a argumentovala slovy, že si sdílením stránky jen o to víc uškodil, že to měl nechat být a že si za to může sám. A druhá, která se Martina zastala s tím, že veřejné řešení věcí skupiny je prostě přes čáru. Kde je pravda? Nečekaně v obou táborech. Počet fanoušků stránky po jejím sdílení do skupiny stoupl na více než stovku. A v čem má pravdu druhá skupina? V tom, že je to přes čáru. To totiž uznal sám autor stránky. Sice ji nesmazal, ale odstranil profilovou i náhledovou fotku. Pro náhodného kolemjdoucího tak nyní není zřejmé, na koho stránka útočí.

Taková veřejná stránka není jediná svého druhu. Existuje další na jiného člena. Ta však není útočná, ani nevystavuje jeho fotku a on sám to bere s humorem. Mezi humorem a útokem panuje mnohdy tenká hranice a není jednoduché odhadnout, jak bude publikum nebo dotčený člověk reagovat. Důležité však je, že stránka fotky smazala… a Martin svoji aktivitu ve skupině také omezil. Dalo by se tedy říct, win-win?