Vztah KSČM k období 1948-1989

📅 27.06. 2020

V sobotu 27. 6. 2020 uběhne přesně 70 let od popravy Milady Horákové. Na mnoha místech již nyní probíhají různé připomínkové akce, pozornosti jistě neunikly ani bannery s portrétem oběti poúnorového režimu, doprovázené textem „ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY“. Samotní členové KSČM se k étosu aktuálního dění staví spíše negativně. Pražský krajský výbor KSČM se například ohradil proti prohlášení Paměti národa, podle kterého se „KSČM nerozešla s komunistickou ideologii, jejíž nedílnou součástí je násilí, popření lidských práv i mravních hodnot“ (Augusta, 2020).

Podobný postoj zaujal i předseda KSČM, Vojtěch Filip, jenž zdůrazňoval, že „Komunistická strana Čech a Moravy existuje od března 1990, a je to pravděpodobně nedostatek znalostí, že obviňují KSČM z něčeho, co nemohla nikdy spáchat (iROZHLAS, 2020). Je ale distanc, projevený současnými komunisty, od minulosti a své předchůdkyně, KSČ, opravdu dostatečný a přesvědčující? Jaké kroky strana od svého vzniku podnikla, aby vyvrátila tvrzení, že se dostatečně nezřekla své komunistické identity jakožto i údajné nedemokratické podstaty strany, a tedy že se nevyrovnala se svou vlastní minulostí? 

KSČM jako unikát mezi nástupnickými komunistickými stranami 

Po pádu železné opony v mnoha zemích Evropy začalo docházet k vypořádáváním se s odkazem komunismu. Původní komunistické strany se postupně začaly méně či více transformovat. Některé se přeorientovaly na strany socialistické, čí sociálně – demokratické, mnoho z nich dokonce slovo „komunistická“ vypustilo z názvu, uvnitř některých stran probíhaly reformy, které ve velké části případu způsobily naprosté odcizení od ideologické rodiny komunistických stran, (například polská SLD).  Naopak zde existují strany, které žádnou závažnější transformací neprošly, tyto strany si udržují historickou návaznost se svou stranickou předchůdkyní a udržují si její ideologii (např. KSČM či ruská KPRF). A v neposlední řadě je třeba zmínit strany, které částečnou transformací prošly, ale zůstali při ní na „půli cesty“, u kterých je obtížné určit, do které ideové skupiny je zařadit (např. německá PDS či ukrajinská SPU) (Hloušek, Kopeček, 2002). 

Zaměříme-li se blíže na Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM), jakožto přímou následovnicí Komunistické strany Československa (KSČ), můžeme pozorovat její specifický postoj k transformaci. I když v KSČM (a také v KSČ) byli členové zastávající reformní proudy, kteří se snažili stranu směřovat k ideálům sociální demokracie, těchto snah brzo vzdali a vydali se cestou samostatné činnosti. To mělo za následek vznik nových stran, jako například Československé demokratické fórum (ČSDF), Levý blok (LB) a Stranu demokratické levice (SDL) (Hloušek, Kopeček, 2002). I když, KSČ roku 1989 podstoupila různé úpravy (obměnění vedení, zřeknutí se některých dogmat), stále je veřejností, ale i členy samotnými vnímaná, jako tradiční komunistická strana, která změny takřka neprovádí, což mimo jiné dokazuje např. i neschopnost (lépe řečeno spíš nezájem) změnit název strany. To KSČM neučinila a slovo „komunistická“ si v názvu, na rozdíl od většiny nástupnických stran v zemích s postkomunistickým postavením, ponechala.

Oficiální rétorika KSČ/KSČM krátce po listopadu 1989 

Krátce po listopadové revoluci byl svolán mimořádný sjezd KSČ, který se konal ve dnech 20. a 21. prosince. Na tomto sjezdu se strana kriticky postavila k minulým událostem a přednesla dokumenty vyjadřující omluvu za způsobená příkoří. Konkrétně se jedná o dokumenty „Prohlášení k občanům ČSR“ a Provolání k bývalým členům KSČ, vyškrtnutým a vyloučeným po období 1968-1969.  Oba dokumenty byly vyhotoveny delegáty mimořádného sjezdu KSČ, a to proto „protože bývalé vedení nenašlo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit“. 

Konkrétně pak v Prohlášení k občanům ČSR se strana omlouvá „naší mládeži i všem občanům, kteří byli postiženi neoprávněnými represemi, dětem těch rodičů, které trpěly postihy ještě v dalších generacích.“ Dále vyjadřují omluvu i reformním členům strany „za veškerá příkoří, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.“ A v neposlední řadě zazněla i omluva za omezenou svobodu projevu a tisku, a to slovy „rovněž cítíme povinnost vyjádřit politování nad tím, jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77. Jsme si vědomi i odpovědnosti celé naší členské základny, že tomu nedokázala zabránit“.

I když se strana v Prohlášení doznala k určitým chybám a způsobenému příkoří, za která se omluvila, neznamená to však, že by kompletně odsoudila celé 4 desetiletí své vlády, naopak, prohlásila že je třeba na minulé skutečnosti nahlížet „ s plným respektováním všeho nesporného a trvalého, čeho bylo dosaženo v průběhu národně demokratické revoluce i při výstavbě socialismu v naší vlasti,“ což pak jenom utvrzuje příslib  „proto nedopustíme ani snižování pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch naší společnosti“ (všechny citace: Prohlášení k občanům ČSR). 

Provolání k bývalým členům pak strana projevuje lítost za vyloučení členů ze strany v letech 1968-1969 a prosí je o návrat do KSČ a vzájemnou spolupráci ve prospěch lidu a lepší budoucnosti. (Provolání, 1989)

Dalším významným dokumentem, který byl vydán už samotnou KSČM byl Kladenský program z roku 1922, který je považován za základní programový dokument KSČM. V něm strana prohlašuje „že převážná většina členů zásadně odmítá mocenskou svévoli předlistopadové byrokratické elity“ (Kladenský program, 1992). Pravdou ovšem je, že právě převážná část strany z této elity pocházela, což potvrzuje fakt, kdy po roce 1990 se na rozdíl od ostatních komunistických stran ve střední a východní Evropě, čeští komunisté vydali cestou udržení původního členstva, identity s čímž je i logicky spjata sama komunistická minulost. Potvrzení neexistence ideové změny je i fakt, že řada reformních komunistů, nesoucí odkaz Pražského jara, se po listopadu do strany už nevrátila a většinu základny tak tvořili členové, jejíchž kariérní růst a podstatná část socializace byly spjaty s obdobím normalizace, a tedy s popřením československé reformy 60. let (Kopeček, 2009). 

Roku 1993 se pak uskutečnil sjezd v Prostějově, na kterém bylo mimo jine provedeno v rámci strany referendum o změnu názvu. V něm se 71 % vyslovilo pro zachování názvu původního. (Prostějovský sjezd, 1993) 

Jako dodatek je ještě vhodné zmínit dokument vydaný roku 2004 pod názvem Naděje pro ČR, ve kterém místo přiznání viny za činy způsobené pod komunistickou nadvládou, se začíná používat sousloví „závažné omyly a systémové chyby“ (Naděje pro ČR, 2004), tak můžeme pozorovat postupné zbavování se odpovědnosti a snahy zaměnit vědomě páchané zločiny za skutky vzniklé pochybením.

Analýzou výše uvedených oficiálních dokumentů, můžeme odvodit vývoj vztahu KSČM k vlastní minulosti. Jediným projevením lítosti a přiznání viny byl výše zmíněný dokument Prohlášení k občanům ČSR, podobně se už strana ke své minulosti nevyjádřila. Při otázkách ohledně minulosti členové strany odkazují právě na Prohlášení k občanům ČSR a „tvrdí, že se s minulostí vyrovnali a že se již nebudou za nic omlouvat, neboť se omluvili mnohokrát“. (Balík, 2004).

Vybrané momenty historie a jejich komentování členy KSČM

V KSČM můžeme najít dva pohledy nazírání na minulost. První, předeslaný již výše je ten, který je představován jako oficiální stanovisko strany formou oficiálních dokumentů. Většinu těchto dokumentů má strana umístěných na svých internetových stránkách v sekci „Důležité dokumenty k minulosti“. Druhý pohled je pak prezentován členy jednotlivými, obvykle na různých neoficiálních akcích a shromážděních určených pro komunistickou stranu a její příznivce. Obecně platí, že čím míň je akce méně medializována, tím menší zábrany ve vyjadřování svých názorů členové strany mají.

a) Únor 1948

Události, které se odehrály v únoru 1948 takřka všichni politici KSČM komentují stejnohlasně: „Žádný převrat se nekonal, vše proběhlo podle ústavy, nic nebylo protizákonné“. Potvrzují to i slova Zdeňka Klanici, který „označil únorový převrat 1948 pod Gottwaldovým vedením za demokratický, ústavní a svobodný příklon Čechů a Slováků k socialismu“ (Balík, 2004). „Nepadla však zmínka o nelegálně vyzbrojených Lidových milicích, jakési stranické soukromé armády, ani zmínka o pokoutném ovládnutí policie, armády, tajných služeb“ (Balík, 2004), které závažně ovlivnily únorové události. Můžeme také zmínit komentář hlavního ideologa Jozefa Skály, který tvrdí, že únorový převrat proběhl nenásilnou cestou a dodává „U nás však ti, kdo prohráli, podali demisi sami. Nabité hlavně u spánků neměli“ (iDNES,2018). Toto tvrzení se však od skutečnosti liší, čehož jsou důkazem již zmíněné Lidové milice nebo třeba bombové balíčky zaslané 3 ministrům.

KSČM také čelila žalobě za výrok pronesený k 68. výročí „Vítězného únoru“, ve kterém prohlásila, že „KSČM se k revolučnímu základu února 1948 hlásí. Oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu, (Aktuálně.cz, 2016). Bývalý místopředseda Jiří Dolejš pak žalobu označil za absurdní a dodal „komunisté se v roce 1948 dostali k moci v mezích ústavy“ (Aktuálně.cz. 2016).

b) Procesy 50. let a pohled na Klementa Gottwalda 

Mezi politiky, kteří výrazně projevují svůj názor určitě např. učitelka základní školy Marta Semelová. Ta v roce 2006 poskytla rozhovor pro Hospodářské noviny, ve kterém řekla „Klementa Gottwalda obdivuji. Udělal mnoho dobrého pro lidi. Dějiny se falšují, souzeni byli jen ti, co se opravdu provinili,“ Na základě tohoto výroku pak byla odvolána z komise pro výchovu a vzdělávání Prahy 12 (Benešová, 2006).

Podobně se vyjádřila i k politickým procesům, a to konkrétně k procesu s Miladou Horákovou, kde při rozhovoru v HydeParku na ČT24 prohlásila „Bylo to v té době, já to považuji samozřejmě za nešťastné, nicméně Milada Horáková se také přiznala ke všemu, ke své činnosti“ (Lidovky.cz, 2016).

K politickým procesům se vyjádřil i Robert Straka (nedávný člen svazu mladých komunistů Československa) a to následovně „Pan Pík a ta druhá (Milada Horáková, pozn. redakce), věděli, že ta doba má nějaké zákony, které porušili. Byli provokatéři, takže bohužel,“ konstatoval na dotaz, jestli podle něj byly v pořádku i politické procesy (iDNES. 2013). Dokreslující obrázek nám pak může poskytnout pohled na projednávání nového významného dne, a to Dne obětí komunistického režimu, jež byl navržen na 27. června – na den popravy Milady Horákové. Proti tomuto návrhu se vyslovila poslankyně Jitka Gruntová a navrhla svátek přejmenovat na Den obětí studené války. „Domnívám se, že v období studené války, která se rozpoutala po roce 1945 byly oběti na obou stranách. Na jedné straně to byla například Milada Horáková, na druhé straně to byla například Ethel Rosenbergová, která byla s manželem popravena v roce 1953 ve Spojených státech. Domnívám se, že odsoudit je potřeba všechny zločiny. Navrhovala jsem, že by např. tento den mohl být označen jako den obětí studené války“ (Tisková konference KSČM, 22. 10. 2003).  „Spor, který komunisté ohledně tohoto svátku v českém parlamentu vedli, zatím snad oficiálně nejviditelněji odhalil jejich přístup k minulosti, kdy netřeba studovat 15 let staré stranické pokání“ (Balík, 2004).

c) Srpen 1968

Někteří politici tvrdí, že o okupaci nešlo, podobně se vyslovil i poslanec Jiří Valenta se slovy: „Beru to jako nepřijatelnou invazi, okupace je ale už poměrně ostré pojmenování. Za okupaci bychom tak mohli označit pobyt americké armády v Německu, která tam je doteď. Vojáci byli stejně zalezlí na svých základnách a ty více méně neopouštěli,“ nebo poslanec Stanislav Grospič se slovy: „Byl bych opatrný s používáním slova okupace, protože to by se dalo hovořit ve srovnání s nacistickou okupací, kdy zde byl protektor, úplně jiný režim, tady v té době fungovala legitimní vláda, nebyl tady žádný protektor, nebyly tady žádné direktivy,“ (iROZHLAS, 2018).

K tomuto momentu historie se opět vyjádřila Marta Semelová, v jíž zmíněném rozhovoru v pořadu HydePark. Zde řekla, že, invazi vojsk Varšavské smlouvy vnímá jako bratrskou pomoc a jednoho z autorů zvacího dopisu Vasila Bilaka pak jako pozitivní postavu československých dějin. Za tyto výroky (spolu s výrokem o Miladě Horákové) na ní byla podána žaloba (Lidovky.cz, 2016). Je třeba zmínit, že zrovna Semelová, která má k minulosti takový vztah, je jednou z nejviditelnějších postav, která kritizuje výuku předlistopadových událostí na školách. Podle jejího názoru by se měla vyučovat i kladné stránky minulého režimu, aby se historie objektivně vykládala a tvrdí, že dnešní učebnice dějepisu historii zkreslují. (Lidovky.cz,2009). 

I když se strana tváří, že je se svou minulostí vyrovnaná, zkoumáním výroků jednotlivých členů, ale i globálním pohledem na vystupování strany jako celku (např. jednotný postoj k návrhům lustračního zákona a zákona na odškodnění obětí sovětské okupace 1968-1991, můžeme tvrdit, že tomu tak není. KSČM je založena a spjata se svou historií, a tuto skutečnost nevyvrátí ani oficiální stanoviska strany, které nemusí být vždy nutně ta, která uvnitř, mezi členy, názorově převažují.

Zdroje

  1. Literatura:

Balík, Stanislav. 2004. KSČM a její vztah k vlastní minulosti. Středoevropské politické studie. https://journals.muni.cz/cepsr/article/view/4048/5288

Hloušek, Vít and Kopeček, Lubomír. 2002. Rudí a růžoví. Transformace komunistických stran, Brno: MPÚ MU, s. 7-40.

Kopeček, Michal. 2009. Stigma minulosti, pouto sounáležitosti: První desetiletí českého polistopadového komunismu. Soudobé Dějiny 2009, 386-418.

  1. Internetové prameny:

KSČM. 2016. Prohlášení k občanům ČSR

https://www.kscm.cz/cs/nase-strana/dokumenty/dulezite-dokumenty-k-minulosti/prohlaseni-k-obcanum-cssr

KSČM. 2016. Provolání k bývalým členům KSČ, vyloučeným a vyškrtnutým po období 1968-1969.

https://www.kscm.cz/cs/nase-strana/dokumenty/dulezite-dokumenty-k-minulosti/provolani-k-byvalym-clenum-ksc-vyloucenym

KSČM. 1992. Kladenský program

KSČM. 1993. Prostějovský sjezd

KSČM. 2004. Naděje pro ČR http://kscm.czi.cz/nase-strana/program/nadeje-pro-ceskou-republiku-2004

iDNES.cz. 2018. Únor 1948 ukončil kapitalistický režim nenásilně, tvrdí ideolog KSČM. Idnes. 25.2.2018.https://zpravy.idnes.cz/kscm-prevrat-komunismus-totalita-puc-vitezny-unorideolog-josef-skala-socialismus-vyklad-dejin-izp-/domaci.aspx?c=A180225_095410_domaci_bja

Aktuálně.cz. 2016. KSČM se hlásí k únoru 1948. Oceňujeme práci a obětavost budovatelů socialismu, uvedla. Aktuálně.cz. 25.2.2016.  https://zpravy.aktualne.cz/domaci/ocenujeme-praci-a-obetavost-budovatelu-socialismu-reaguje-ks/r~d593b0fedbb011e59c4a002590604f2e/

Aktuálně.cz. 2016. KSČM čelí kvůli prohlášení k únoru 1948 trestnímu oznámení. Strana to považuje za absurdní. Aktuálně.cz. 2.3.2016. https://zpravy.aktualne.cz/domaci/kscm-celi-kvuli-prohlaseni-k-unoru-1948-trestnimu-oznameni-s/r~4bbbfd68e08411e5a8d7002590604f2e/

Benešová, Petra. 2006. Radnice potrestala učitelku za stalinistické názory. Hospodářské noviny. 12.7.2006. https://archiv.ihned.cz/c1-18863970

Lidovky.cz. 2016. Horáková se přiznala a 68 byla pomoc. Přečtěte si, proč se Semelová nemusí omlouvat. Lidovky.cz. 26.11.2016. https://www.lidovky.cz/domov/horakova-se-priznala-a-68-byla-pomoc-prectete-si-proc-se-semelova-nemusi-omlouvat.A161125_150945_ln_domov_jzl

Klang, Mikuláš. 2013. Únor 1948 otevřel cestu k naději, hřímala Semelová na Gottwaldově hrobě. Idnes. 25.2.2013. https://zpravy.idnes.cz/ucteni-gottwaldovy-pamatky-dpb-/domaci.aspx?c=A130225_184357_domaci_klm

Tisková konference KSČM, 22. 10. 2003.

Novotná, Kristýna, Jadrný, Petr. 2018. Sonda mezi poslanci KSČM. ‚Okupace je příliš silný pojem, vojáci byli zalezlí na základnách,‘ zní také. iROZHLAS. 23.8.2018. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/srpen-1968-kscm-okupace-invaze_1808230559_kno

Drchal, Václav. 2009. Komunisté chtějí měnit učebnice. Lidovky.cz. 6.3.2009. https://www.lidovky.cz/domov/komuniste-chteji-menit-ucebnice.A090306_202558_ln_domov_tma

Augusta, Jakub. 2020. Vzpomínkou na popravu Horákové rozdmýcháváte nenávist, zlobí se KSČM. iDnes. 26.6.2020. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/milada-horakova-kscm-pamatka-hrib-obvieni-pamet-naroda.A200626_105437_domaci_aug?

  1. Jadrný, Petr. 2020. Památku Milady Horákové připomene i promítání na budově KSČM. „Nedostatek znalostí,“ reaguje Filip. iROZHLAS. 26. 6. 2020. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/miala-horakova-kscm-promitani-budova_2006261537_pj?fbclid=IwAR3dKdysfX1I3MXEPbmxpr7acyNIReAjy9PPSj6gSnKdp8jCH3ysXWvffE0
📅 27.06. 2020

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *