Od prvního ročníku show Na stojáka! uběhlo víc jak 15 let. Jak vypadá česká a slovenská scéna dnes? Češi ustupují stále více od historické tradice kabaretů, skečů a forbín V+W. Neumí, ale nalézt cestu. Slováci přijali zcela angloamerickou formu stand-up comedy za svou a obohatili ji o svůj temperament.
České sucho-trapno
Prvních pár sérií Na stojáka! aklimatizovalo náš trh na novou formu zábavy. Komici profíci, herci i amatéři seskládali dílčí show z velmi žánrově pestrých výstupů kde se střídaly skeče, pantomima, beatbox i klasické monology, na které byla společnost zvyklá z dřívejška.
V kontextu kulturních dějin je to pochopitelné, česká a slovenská společnost byla zvyklá na buď normalizační TV varieté Šimek-Sobota-Nárožný, případně Lasica-Satinský a za kvalitou museli do divadel. Tam se držela klaunská tradice V+W a Horníčka, kterou převzal např. Bolek Polívka v Manéži. Co do sofistikovaného humoru to je zcela jistě Divadlo Sklep a Divadlo Járy Cimrmana.
Nezávislý humor Slováků
S dalším rozvojem a vznikem jiných skupin se objevil nešvar, který je velmi špatně definovaný. Oproti Slovákům, kterým se převzít angloamerickou tradici 60. let od Woodyho Allana po Louise C. K. podařilo, se Češi na několik let zasekli na mrtvém bodě. Humor některých bavičů v pořadu Comedy Club (Prima Comedy Central), který má representovat výběr toho nejlepšího, je kolikrát výstřelem do tmy se zavázanýma očima po pár minutách na centrifuze. Slyšíme vtipy stokrát viděny na internetu, jen je tam o to více vulgarit a skáče se od tématu k tématu aby se onen vtip dal vůbec použít.
Slováci naopak pochopili, že stand-up musí být autentický a účinkující by si měl za ním stát (stand-up). Vidíme u nich daleko větší sebejistotu, když vystupují v krystalickém stand-upu; jen já, mikrofon a plný bar. Slovenská scéna je také proti velmi variabilní a každá má specifický humor. Ať už se jedná o Ostré reči nebo Temné kecy. Slováci se nebojí zatnout hrot svého ostrovtipu do domácí politiky, celebrit i společnosti jako takové.
Knor, Vydra a Čech začali vychovávat novou generaci pozdě
Jak noví komici postupují? Češi si raději vyberou co nejmenší skupinu, která “sere všechny“, například cyklisty, hodí k dobru pár vtípků a zároveň se ještě stihnou omluvit. Ano, lidé se baví, jinak by ho už znova pořadatelé na podium nepozvali. Tak v čem je problém? Dobrý stand-up a dobrého komika poznáme tak, že si na druhý den jako divák vzpomenu Kdo? vystupoval a O čem? mluvil. Pokud si vzpomeneme alespoň základní myšlenku nebo téma jeho stand-upu, tak se jedná o kvalitně strukturovaný výstup. V opačném případě se jedná o slepenou mozaiku vtipů, které by mohl vyprávět Petr Novotný.
Inteligentní humor, který se nebojí, neumřel úplně. Díky vzájemné kooperaci i konkurování napříč scénami úroveň nových komiků stoupá. Češi by měli dělat to v čem byli vždycky dobří. Krutý suchý humor, k jehož pochopení je třeba nejméně obecná základní erudice a tu a tam zauvažování nad pointou, které proběhne v nanosekundě. K tomu chybí jediná věc – proces sofistikace komika. Stand-up nemůže dělat leckterý Pepin, který vypráví po hospodách vtipy a historky.