Predestinace: kalvinistický žvást, nebo skutečnost, které se nevyhneme?

Predestinace: někteří z vás se s tímto pojmem možná setkávají poprvé, jiní, zejména filosoficko-teologicky zaměření, ho již znají. Přesto bych rád toto téma zde rozvinul, neboť je to dost možná klíčová věc v celém procesu existence člověka. Ne dobře, možná přeháním, možná ale také ne. Proto je mi ctí vás tímto seznámit s tématem predestinace.

Na úvod bych také rád dodal, že tento článek není o tzv. „faktech“. Obsah je složen z termínů charakterizujících predestinaci, ale z velké části se také skládá z mého osobního pohledu na věc. Proto je důležité, abyste věděli, že tento článek je čistě mým subjektivním vyjádřením.

Predestinace jako teologický pojem

Co to tedy predestinace je? Internet vám už napoví význam i základní teorii, pro vaše pohodlí vám zde však celou stavbu pojmu vypíši.

Predestinace je teologická teorie popisující vztah Boha k jeho stvořením – zejména tedy k lidem. Zjednodušeně nám říká, že Bůh předem určil ty „vyvolené“, kteří jsou predestinováni k tomu být spaseni a předem zatratil ty „ztracené“, kteří ponesou okovy hříchu až do smrti.

Tato teorie je základním kamenem pro učení kalvinistů – jedné z mnoha protestantských církví, vzniklých krátce po Lutherově reformaci v 16. století. Otcem této církve byl známý teolog Jan Kalvín, který se chytil právě myšlenky predestinace, rozvinul ji, zdůvodnil a na jejím základě vybudoval poměrně rozšířené učení.

Jan Kalvín definoval lidské bytí a otázku svobodné vůle člověka v pěti bodech, v tzv. TULIPu. TULIP je akronym z angličtiny a jeho význam si tady rozepíšeme.

  1. úplná zkaženost (angl. Total depravity) – V důsledku prvotního hříchu Adama a Evy se člověk stal otrokem hříchu a kvůli své zkažené přirozenosti není schopen z vlastní vůle zatoužit po následování Boha. Všechno, co člověk v tomto stavu dělá, je proto hřích.
  2. nepodmíněné vyvolení (Unconditional election) – Bůh si od věčnosti vybral ty, které chce přivést k sobě. Toto vyvolení není podmíněné zásluhami nebo vírou, ale je založené výlučně na Boží milosti.
  3. ohraničené smíření (Limited atonement) – Kristova smrt na kříži je cenou jen za hříchy těch, nad kterými se Bůh rozhodl smilovat. Nevztahuje se stejným způsobem na celé lidstvo, ale její moc vykoupit se omezuje jen na vyvolené.
  4. neodolatelná milost (Irresistible grace) – Boží vyvolení překonává všechny vnější překážky i odpor konkrétního člověka. Není možné odolat vlivu Ducha Svatého.
  5. zachování svatých (Perseverance of saints) – Každý, kdo byl jednou vyvolen pro spasení, už nemůže být zavržen. Kdo např. odpadne od víry, buď od začátku nebyl předurčen k záchraně, nebo – pokud je vyvolený – se v budoucnosti k víře vrátí a bude spasený. Text byl vypůjčen z Wikipedie, mají to tam hezky napsané. Wikipedii adorujeme.

V těchto pěti bodech nám tedy Kalvín krásně vysvětluje celou teorii predestinace. Bůh si náhodně zvolil, koho spasí a člověku tak není ponechána žádná svobodná vůle. Tečka, vymalováno.

Podobně zde mohu také citovat jiného filosofa a teologa, sv. Augustina:

„Posse non peccare, non posse non peccare, non posse peccare“ = „Moci nehřešit, nemoci nehřešit, nemoci hřešit“ – sv. Augustin

Zde máte dokonce teorii vysvětlenou v jedné větě. Moci nehřešit – popisuje prvotní hřích Adama a Evy, kteří se právě že rozhodli zhřešit, i když nemuseli. Nemoci nehřešit – mluví zde o vinně každého člověka skrze prvotní hřích. Nemoci hřešit – zde se vyjadřuje právě o těch, které si Bůh vyvolil a oni tomu právě nemohou odporovat.

Problematika

Zdá se vám to kruté a nefér? Přesně tak, mnohým křesťanům také. Teorie náhodného výběru ze strany Boha je tak absurdní, že se jí v první řadě mnoho lidí pouze zasměje. Jak totiž může Bůh, který je popisován v Bibli nesčetněkrát jako nekonečně spravedlivý a laskavý, takto nestoudně a na random vybírat? Nepíše se snad v Bibli, že Bůh miluje každého z nás? Tímto by se celá tato teorie snadno zavrhla. Nebo ne?

Ano, v Bibli je skutečně popisován Bůh mnoha přívlastky, z nichž některé jsem již jmenoval. Dovolím si zde ale zveřejnit část z Bible, která nám to však solidně boří.

18 A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. 19 Řekneš mi tedy: „Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?“ 20 Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“. 21 Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? 22 Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? Římanům 9:18-22

Těchto několik veršů se nás tedy táže: kdo jsme my, abychom soudili Jeho vůli? A tak je možná proto potřeba nezavrhovat zbrkle predestinaci, ačkoliv nám připadá nepravděpodobná a nelogická. Jenomže kdo jsme my, abychom věděli jak přemýšlí Bůh? Náš pojem spravedlnosti je dán čistě naší kulturou a naším morálním kompasem, jinde pro ni mají daleko jiné představy (viz muslimské právo Šaría). A proto bychom si neměli Boha idealizovat dle našich potřeb a našich norem. Bůh totiž těmi normami podmíněn není a to si podle mého názorů dost ateistů (a dokonce i křesťanů) vůbec neuvědomuje, když zbrkle argumentuje. Nemůžeme tak říct, že například 7 ran egyptských bylo špatně, protože to nejsme my, kdo určuje Boží logiku.

Řešení?

A tak přesně díky této myšlence v tom mám já osobně klid. Když jsem totiž jako poprvé pochopil predestinaci, bylo mi z toho velice špatně, protože znám Boha celý svůj život a takhle se mi prostě nikdy nejevil. On je zde totiž ještě jeden aspekt, kvůli kterému je problém ještě zapeklitější: ten fakt, že Bůh je vševědoucí. Když přece Bůh všechno ví a ví tak i budoucnost, ví tak i to, jestli budu spasen, nebo ne, to dá logiku, že? Checkmate pentecoastals.

Takže jsem se tímto způsobem dostal do takové smyčky, ze které nebylo, jak se dostat. Alespoň zdánlivě. Právě že nedlouho poté, co jsem predestinaci pochopil a upadl jsem do velkých chmur, mi došlo přesně to, co se říká ve verši výše. Kdo jsem já, abych pochopil, jak přemýšlí Bůh? A s touto teorií spokojeně přežívám dodnes.

Rád bych, abyste tímto vzali vždy v úvahu perspektivu jinou, než svoji. A teď nemyslím jen křesťany a jejich pohled na Boha, ale mám na mysli i všechny ostatní a jejich „nevciťování se a nepochopení“ ostatních lidí – častým úkazem mnoha diskutujících v DŽ. Kdybychom takto přemýšleli nonstop, možná by pak naše mysl byla očištěna od mnoha častých zátěží. Nemyslíte?

Ave.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *