Jak nás ničí vejška (blog)

📅 15.02. 2021

Seděli jsme v hospodě a nadávali na školu, na učení, na politiku, na lidi…zkrátka úplně na všechno. Po pár hodinách (pár panácích a pivech) se ale kamarád odmlčí, začne přemýšlet a pak až překvapivě vážně pronese: Kámo, všechno je nějak na piču. V prváku jsme se bavili, furt někde chlastali, teď jsme oba dva pořád jen nasraný, čím dýl jsme na vejšce, tím víc jsme v prdeli. Měli bychom s tím něco udělat.“ Já ho neřešil a dal si panáka, neměl jsem náladu řešit takovýhle sračky.

Jenže týden na to (po malém incidentu na koleji) mi došlo, že na tom možná něco bude. Ležel jsem si v klidu v posteli a čuměl do noťasu a dělal jako obvykle samozřejmě velký hovno. I tak jsem ale nemohl snést ten řev a bordel z nějaký párty na chodbě a já fakt nejsem světec, abych to bez řečí poslouchal a vydržel. Takže jsem po chvíli nasraně vyběhl na chodbu a těch pár kluků seřval, že se tu taky chce někdo učit a spát, tak ať jdou třeba do prdele. Pravda, hluk ustal, ale jakmile jsem se vrátil do pokoje, tak se na mě nevěřícně podíval spolubydla, který si mýho výstupu samozřejmě všiml. „Kámo vždyť je teprv sedm večer a učit jsem tě snad ještě neviděl, co to hrotíš…“ Mně to bylo u řitě, věnoval jsem mu jen krátký pohled, něco zabručel a lehl si o něco málo spokojenější zpátky do postele.

Přesto se mi nakonec ozvalo svědomí a musel jsem se nad tím zamyslet. Dřív bych takovou pičovinu totiž určitě neřešil, ne? Podobné chlastačky přece sám dělám, odkdy jsem starej dědek, co jebe mládež za to, že si užívá? Díky bohu však tato smutná sebereflexe netrvala dlouho, protože jsem dostal žízeň a chtě nechtě tak musel přerušit tok myšlenek. Vůbec se mi ale nechtělo z postele a i když jsem byl v rozhodnutí dlouho naprosto rozervaný (pohnout se či nepohnout, to je oč tu běží), žízeň nakonec začala být už opravdu nesnesitelná. Dokonce jsem začal přemýšlet o nealku na úkor slivovice a i se kvůli tomu odhodlal konat. Ladně jsem se překulil na konec postele, začal šmátrat po stole a…. zjistil, že žádný nealko nemám. No sakra díky bohu, málem to dopadlo katastrofálně. S oddechnutím jsem si dal slívku, ale vole…takové myšlenky mě už fakt nikdy nesmí přepadnout, nebudu mít vždy takové štěstí.

  • jedná se o můj starý blok z vejšky, který jsem se rozhodl sem naházet, páč Žumpalisty prý potřebují více článků. Nejde o nic zázračnýho, psal jsem ho víceméně jen pro sebe, pokud to ale někoho pobaví, tak jen dobře.
📅 15.02. 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *