V zimě jsem absolvovala seminář, který se věnoval sexuálnímu zneužívání. Do této doby jsem se s nikým, kdo by byl sexuálně zneužívaný, nesetkala. Největším překvapením pro mě bylo, když na tomto semináři promlouval muž, který byl sexuálně zneužíván farářem a dlouhou dobu nikdo nic netušil.
Stejně tak je aktuální případ jednoho salesiánského faráře, který měl nějakou dobu sexuálně zneužívat dospívající dívku. Protože se jednalo o člověka, kterého jsem ve svém životě viděla asi dvakrát, ale známí ho znali více, byli jsme všichni velmi překvapeni, co se stalo. Nikomu to však hlava nebrala.
Ovšem je jasné, že pro oběti sexuálního zneužívání není jednoduché o tom, co zažili mluvit. Mnoho z nich si vyčítá právě to, že oni mohou za to, co se jim stalo. Nevnímají, že to, co se jim stalo, není jejích vina, ale je to právě naopak. Spíše se obviňují. Tito lidé se hlavně stydí za to, co se jim stalo a málo kdo z nich má odvahu o tom mluvit. Když už se někdo odhodlá a vyhledá tu pomoc, je to pro něj velký kus krok a tato cesta naopak začíná. Tito lidé následně navštěvují terapie a s pomocí terapeuta, se snaží rozklíčovat jejich příběh. To, co se na těchto terapiích děje, je pro ně velmi citlivé a bolavé. Za sebe tyto osoby velmi obdivuji, i když to pro ně není lehké.
Pokud se vrátím k příběhu sexuálního zneužívání a položím si otázku: Jak moc je sexuální zneužívání v církvi tabu? Tak si myslím, že to tabu, je hodně velké. Do jisté doby se o ničem takovém nemluvilo. Pak přišel čas, kdy tuto problematiku začal řešit papež a díky tomu se o sexuálním zneužívání v církvi více začalo mluvit.
Jsem překvapena, že církev nemá tuto oblast nějak více podchycenou, že sama aktivně nenabízí terapeuty, či nějaké větší finanční prostředky na úhradu terapií pro tyto osoby. Pro mnoho osob je sexuální zneužívání i nadále věc, která se nikdy neděla a neděje. Opak je však pravdou. Pouze osoby, které jsou oběťmi, o nich veřejně nemluví a nikde moc nevystupují. Zajímalo by mě, zda pokud by faráři neměli celibát, zda by se i přesto dopouštěli sexuálního zneužívání. Nechci, aby tento text působil tak, že sexuálního zneužívání se dopouštějí pouze kněží. Spíše jen malé zamyšlení nad tím, zda by se něco změnilo.
Co myslíte vy? Jak vnímáte sexuální zneužívání v církvi? Myslíte si, že pokud by kněží nepodstupovali celibát, byla by situace jiná?