161. výročí bitvy u Solferina

📅 24.06. 2020

Víte, kde leží Solferino? Je to v severní Itálii. Toto městečko hraje v dějinách velkou roli. 24. června 1859 se zde střetlo francouzsko-sardinské vojsko a rakouským vojskem. Pro nás “křižáky”, tedy členy Červeného kříže, je toto datum důležité už proto, že díky této bitvě vlastně vznikl Červený kříž. Jel tudy totiž švýcarský obchodník Henri Dunant, který měl údajně v plánu vyjednávat s Napoleonem III. o výstavbě mlýnů v Alžírsku. Když ale viděl, kolik vojáků v bitvě umírá bez pomoci, rozhodl se, že jim pomůže. Koordinoval místní dobrovolníky, kteří se snažili zachraňovat raněné. Když pak Henri přijel domů, napsal knihu Vzpomínka na Solferino, a rozeslal ji do celého světa. V roce 1863 již na říjnové konferenci v Ženevě za účasti představitelů šestnácti států vznikl “Výbor pěti”, který začal používat jako symbol právě Červený kříž v bílém poli, podle inverzní švýcarské vlajky. Postupně byly podepsány čtyři ženevské konvence, a k nim později přibyly tři dodatkové protokoly. I když Červený kříž nesouvisí s náboženstvím, Turecko se rozhodlo místo něj raději používat Červený půlměsíc, a stejně se následně zachovaly i další islámské země. Jako třetí rozlišovací znak byl v roce 2006 zaveden ještě Červený krystal, ovšem používá ho pouze Izrael. Dnes existuje národní společnost této organizace prakticky ve všech mezinárodně uznávaných státech. Červený kříž se celosvětově řídí sedmi principy: humanita, dobrovolnost, nezávislost, neutralita, nestrannost, jednota a světovost.

Pro úplnost dodejme, že Československý červený kříž vznikl 6. února 1919 pod vedením Alice Masarykové, dcery prezidenta osvoboditele.

Zajímavostí je, že rakouskému vojsku v bitvě u Solferina osobně velel císař František Josef I., ovšem stejně jako předtím u Magenty, i u Solferina utrpěl porážku a vrátil se domů jako zpráskaný pes. V Rakousku následně skončil ministr vnitra Alexandr Bach, a skončila tak éra bachovského absolutismu. Následně se otevřela cesta k tomu, aby se Rakousko stalo konstituční monarchií.

Rakousko však především ztratilo území, které se mohlo připojit k nově vznikající Itálii. O to v celé válce šlo.

Italský červený kříž dokonce každoročně organizuje v Solferinu festival. Ten se ale letos z důvodu pandemie nekoná, stejně jako mnoho dalších mezinárodních akcí.

O dějinách Červeného kříže vznikla dokonce i písnička. Můžete si ji s námi zazpívat. Melodie je vypůjčená ze slavné Písně o Golemovi od Voskovce a Wericha. Podívat se můžete i na videozáznam ze Společenského večera, kde jsem tuto písničku zazpíval.

Dovolte mi představit vám prosím historii starší než sto let.
Věci, které zpívat vám tu zkusím, zná dnes téměř celý širý svět.
Začalo to na dalekém Krymu, kde se strhla bitva veliká.
Vojsko hyne na rány a zimu, ale pozor, kdos k nim utíká.

Pirogov se jmenuje ten mladík, ošetřuje ruské vojáky.
Dále Florence, co zpívá jak slavík, Angličany ošetří taky.
Písnička však vůbec není celá, do Ital teď přenesme se hned.
V Solferinu střílí děla těžká, kolem vidím krásný kočár jet.

Henri Dunant obchodník je čilý, mlýny chtěl by brzy postavit.
Vidí vojsko, jak po sobě střílí, ihned dal své koně zastavit.
Vyběhne a ošetřuje lidi, kteří byli v bitvě zraněni.
Když to místní vesničané vidí, pomoci mu vůbec nelení.

Když pak Henri zpátky domů přijel, sedl za stůl, asi dubový.
Vzpomínky na Solferino píše, knihu, která o všem vypoví.
Díky této celkem útlé knize, v šedesátém třetím roce již.
Naplní se Dunantova vize, vznikl tehdy Červený kříž.

Nejstarší část, která tehdy vznikla, jménem výbor mezinárodní,
na války už tehdy byla zvyklá, diplomaté vždy na úrovni.
Federace společností jistě známá bude vám, zde přítomným.
Zaznít musí zde, na tomto místě, že zmírňuje živelné pohromy.

V každém státě, který za to stojí, národní společnost funguje.
Velká vážnost všude se k ní pojí. neboť životy zachraňuje.
Arabové vymohli si dravě, že prý se jim kříže nehodí,
že prý půlměsíc v červené barvě, arabskému oku lahodí.

V české zemi v této dávné době utlačoval nás rod habsburský.
Červený kříž,ten to neměl lehké, byl tu tenkrát jen sbor pomocný
Až když tatík Masaryk svou dceru požádal, ať tohle zařídí,
dala se do toho s vervou věru, ČSČK nám tu pořídí.

📅 24.06. 2020

Si

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.